Podchod

23. února 2013 v 20:01 | Erica Oscura |  PÍŠU
Tma, ticho a chlad linuly se tmavým průchodem, hrubý vítr cuchal vlasy neznámé. Náhle prskla zářivka na rohu jiskru světla. Ta prozradila přítomnost druhé postavy. Sklouzla po jeho kabátě až na zem, kde zhasla.Vítr se protahoval úzkou chodbou a bral s sebou listí a prach. Teď je každý z nich na jedné straně podchodu, stojí proti sobě, čekají na znamení. Na její straně nakrátko zaplápolá plamínek ohně. Odhaluje odhodlání v jejích očích, pak ho vítr sfoukne. Chlad zastavuje kapky vody na zdech, ticho narušuje kvílení větru, tma se z nepřítele mění v ochranu. Čas jako by se zastavil. Vjemy se prolínají, její mysl je klidnější než jeho. Ona je tu správně, to On by měl tiše odkráčet. Minulost již nelze změnit, budoucnost je kovová patrona v rukách osudu. Ten jen čeká na vhodnou příležitost k výstřelu. Stejně jako ona. Rána většinou značí start, pro něj konec znamená. Když se dozvuk smrti vrací k jeho uším, leží už na zemi a prosí Boha o odpuštění. Naposled ještě zaslechne její blížící se kroky, zahlédne opět ten malý plamínek, který nakonec zahřeje jeho prochladlé tělo. A Ona s grácií a elegancí dámy, opouští podsvětí a vydává se vstříc prosluněnému dni.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.