On

13. února 2013 v 1:30 | Erica Oscura |  PÍŠU
Jako chladný ocelový nůž,
tak působí na mne ten muž.
Jako v dáli silueta cizí,
co ze života pomalinku mizí.

A ač zdá se mi být neznámým,
já jsem jeho poddaným.
Dělám všechno, co si může přát,
on mi přesto bude lhát.

Cestou k druhé rodině,
svojí nové družině,
za svým bude si stát,
že se nemám čeho bát.

Ale já už dobře vím
(nevěřím těm jeho lžím),
že starou střídá nová.
Vždycky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nuun Nuun | Web | 17. února 2013 v 0:10 | Reagovat

Krásná je, obzvláště první octavec!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.